Na tento ročník jsem se obzvlášť těšil, protože mé tělo v tomto roce nemocemi zmožené se dalo v posledních 14-ti dnech jakžtakž do pořádku, a tak jsem se těšil, že si nerušeně užiju jak sportovních tak pivně-klobáskových zážitků. Jak tedy letošní memoriál probíhal a dopadl?
Po dvou slupnutých pivních škopcích nadešel tedy čas, abych poškádlil svůj žaludek i nějakou pevnější stravou. Vydal jsem se tedy po vůni smažících se klobásek na dřevěném uhlí. Kluci obsluhující toto kouzelné a skoro na všech zahradách viděné rožnící zařízení mají s touto prací zcela jistě zkušenosti, protože promptně a s grácií doplňovali prázdná místa po prodaných kouscích, stíhající ještě udržovat žár i inkasovat nevelké peníze za onu náramnou baštu.
Cena klobásky byla 20 Kč a cena ražniči byla 30 Kč. Neodolal jsem a zakoupil ražniči, na které bylo v tu chvíli hezčí pohled, než na nějakou fešnou ženštinu. Chuť byla jedna báseň a zakousávaje čerstvý chlebík jsem se spokojeně vydal pro třetí pivní škopek.
V odpoledních hodinách mne nicméně žaludek opět lákal pozřít něco dobrého, takže jsem měl příležitost okusit i vynikající klobásečky, které byly jedním z důvodů mé návštěvy na tomto memoriálu, a které svou výbornou chutí mne opět nezklamaly. Super.
Od rána byla návštěvnost vysoká, toto se drželo do zhruba času oběda, kdy vypukla tombola (do které mimochodem naše porota věnovala 1/2 litru slivovice) a spousta lidí následně zmizela neznámo kam a asi zapomněla cestu zpátky. Pak se vytráceli i hráči, kteří nepostoupili do užších kol a na závěrečné vyhlášení bylo v areálu Sokolky už pouhých cca 20 lidí, vyhlašované hráče nepočítaje.
Celkově však můžu zhodnotit osazenstvo velmi kladně, a to jak co do počtu, tak do různorodosti věkem počínaje a střízlivým/ožralým stavem konče.
Horší je to však s budovami Sokolky. V samotné Sokolovně jsem nebyl více než 10 let, takže to nemohu posoudit, nicméně budovy, ve kterých se čepovalo pivko a naléval chlast, jsou totálně zdevastované. Při první návštěvě hajzlíků jsem se bál, aby na mně odněkud nevyskočila půlmetrová filcka, a tak jsem se raději ničeho nedotýkal, abych pak nemusel vše vysvětlovat drahé polovičce doma po návratu z kožního.
Nevadí, řekl jsem si, a vyrazil jsem zapít tento mrazivý pocit z hajzlíků něčím tvrdším, abych se "vydesinfikoval". Chodba a schodiště vedoucí k vytouženému baru byly jakžtakž udržované, asi díky házenkářům, kteří tuto trasu občas taktéž vyšlapávají, bar samotný byla vlastně taková větší místnost s totálním nedostatkem stolů a židlí; proto se zde asi taky moc lidí nevyskytovalo. Po desinfikaci jsem se opět odebral sledovat fotbal ven, mezi zeleň a stromy na tribunu, kde špínu pravidelně smývá pravděpodobně déšť, takže posezení zde byla asi jedno z nejluxusnějších v celém areálu.
Nevím komu budovy patří, ale z názvu Sokolovna usuzuji, že asi Sokolům. Hm, pokud je tato informace správná, tak se není čemu divit; v celé republice zrestituovali příp. vysoudili velké množství budov, které ovšem počínaje oním časem započaly pustnout, příp. v pustnutí pokračovaly bez náznaků rekonstrukčních snah. Jenom doufám, že se naše Sokolka udrží v provozuschopnosti ještě nějaký čas, aby se zde případné další ročníky tohoto memoriálu mohly konat.
Snad jen je škoda, že nezprovoznili kdysi fungující mikrofon s repráky, aby všichni účastníci slyšeli, kdo zrovna hraje, příp. slyšeli slova při nástupu a následně pak při vyhlášení vítězů; takhle jsem z toho měl pocit, že si navzájem pokecali na place, zatleskali a šli pít.
Pokud ovšem bude kvalita dalších ročníků tohoto memoriálu přinejmenším tak vysoká, jako ta letošní, tak pevně věřím tomu, že budu tento memoriál navštěvovat i se svým vnukem či vnučkou za nějakých 30-40 let. Kluci, jen tak dál!
2. místo: Sálovka
3. místo: Nealko
Dílčí výsledky ve skupinách a ve vyřazovacích kolech si můžete prohlédnout zde - dílčí výsledky.
Dosavadní vítězové Memoriálu:
r. 2000: Nealko
r. 2001: Nealko
r. 2002: Kozel (Stará promiň)
r. 2003: Sálovka
r. 2004: CL 97
