Informace o uzavřených hospodách na Přerovsku

Úvodní slovo

Svůj komentář k uzavřeným (nebo alespoň dočasně uzavřeným a zase otevřeným) knajpám přidává i Čiva, který měl právě Přerovsko delší dobu za svůj domovský rajón. Hospy budou přitom komentovány podle bodového pořadí, tedy od nejvyššího získaného hodnocení po nejnižší (nikoliv třeba podle data uzavření).

St. Patrick Club Přerov
O této hospodě je třeba hned na úvod poznamenat, že sice došlo k jejímu uzavření, ale po ne příliš dlouhé době byla znovuotevřena pod jiným provozním a s velmi podobným konceptem (drahé lihoviny, plzeňské pivo a černý Guinness). Co se změnilo, je již nepřítomnost minipivovaru Chomout od Olomouce, což jsem tehdy docela oplakal.

Bufet Pod radnicí Dřevohostice
Tento podnik ohodnotil pan Ozzy před dlouhými 11 járy velmi vysokým bodovým hodnocením, což však zapříčinily ne úplně tradiční okolnosti: jednak nám tam dali pivo, ač nám do osmnáctin ještě cosi (více) chybělo, jednak měl až jiskřivou atmosféru okamžik, kdy jsme si uvědomili, že neplnoletí nasáváme jen pár minut chůze od domova, jednak byla zábava pozorovat naše sousedy, kterak sem zdrhají před manželkama na pivo a panáky. Návštěva tohoto podniku byl tedy zejména velký hec, který se ještě pak kdysi zopakoval, ale o nějaké tradiční docházce zde nemůže být řeči.

Šuplík Přerov
Tento podnik Přerovu chybí, a to moc (stejně jako např. rovněž zavřený, avšak nikdy nezrecenzovaný music club Exit na Náměstí TGM). Pivko (převážně Starobahno) zde konstantně stálo za starou belu, avšak když jste si sem dotáhli z Kauflandu plechovky Ambrosia s cca 10 vol. alc., mohla se rozjet ta správná párty, podpořená zelenou, slivovicou, mnohokrát i kvalitními metalovými umělci a rovněž metalovými ženami. Jsem rád, že jsem zastihl Šuplík v dobách jeho rozkvětu i pádu při tolika famózních návštěvách. Nutno dodat, že podnik byl na pár hodin denně otevírán i mimo hudební produkci, což z něj de facto činilo plnohodnotnou knajpu – mně se ale třeba nikdy Šuplík mimo koncerty navštěvovat nechtělo.

Katowna Hranice n. M.
Jen jednou jedinkrát jsem překročil práh tohoto podniku a co si vzpomínám, líbila se mi prostorná zahrádka, úslužná obsluha i zelený silný speciál od Starobahna. Jelikož mé kroky však do Hranic už moc nemířily, resp. šlo se třeba i pro změnu někam jinam, nebyla možnost to zde znovu obhlédnout. Vzpomínám si, že mi učaroval gotický interiér vyvedený v dřevu a kameni, avšak právě z důvodu pobytu na čerstvém vzduchu byla zvolena zahrádka ve dvoře. Jaké překvapení jsem zažil, když jsem se dozvěděl, že tato kdysi vyhlášená hranická restauračka plná hranické smetánky už nefrčí.

Na třináctce Henčlov
Tato hospa má něco málo společného s výše uvedeným St. Patrickem, a sice to, že byla uzavřena a znovu otevřena bez nějaké evidentní změny konceptu. Rozdíl je však jednak ten, že henčlovský podnik byl zavřen celých 15 měsíců, a taky ten, že sortiment a s ním spojená klientela se od Patricka v mnohém liší – jak asi tušíte. Ohledně sortimentu pak v Henčlově zatím panuje spíše rozčarování – podle mých informací hospa sice řádně vygruntovala a umyla i zažloutlá okna, avšak např. vůbec nevede cigarety a z gořalky nedávno nabízela jen rum. Obávám se, že bez tehdejšího provozního, postaršího příjemného pána, který však řemeslu velmi rozuměl, to zde nebude ono.

U Nelly Přerov
Důvodem, proč tato hospoda byla podrobena recenzi pouze jednou, je zejména to, že Čiva nedlouho po oné recenzi změnil místo bydliště směrem od Přerova dále. Jen o něco méně důležitým důvodem je pak to, že jeho jediná recenze Nelly je opravdu všeobsažná a monumentální. No a posledním důvodem je fakt, že byla brzo po pořízení recenze nejprve hospa předělána na téměř hernu a ještě poté na úplnou hernu. Je to škoda, neboť zcestovalý Čiva si brousil zuby, že by sem občas dorazil i z větší vzdálenosti. Tak famózní bývaly párty na Nelle, kde se sice mísily klasické stoly s černobílými obývákovými sedačkami z falešné kůže a rovněž metalisti se skejťákama a hip-hoperama, ale právě mix všeho možného i nemožného na jednom místě znamenal zdejší velké plus.

U Frydrychů Líšná
Tak zde se rovněž jedná o smutnou informaci, že tato hospoda již nefunguje (jen aby čtenář nebyl zmaten, někdy je totiž i dobře, že určitá hospoda zanikne). Zde to měla na povel rodina Frydrychů, přičemž zde byli často zaměstnáni právě tři mladí kluci Frydrychovi, kteří samozřejmě na naši tehdejší alkoholovou nezletilost vůbec nehleděli. Moc se tady neřešila ani cena různých produktů, takže kdo chtěl, sehnal zde draka velmi levně. My jsme se však spíše chodili jen svlažit a sehnat něco „s sebou“ do naší tehdejší zkušebny, kde parta hudebníků líbezně hrála a parta jejich příznivců přitom líbezně vyprazdňovala všemožné půllitry.

Evropa Přerov
Evropu potkal v podstatě stejný ó sud jako Nellu, dokonce byla pod tímto osudem podepsána do jisté míry i tatáž milá obsluha v podobě mé kamarádky (což se týká ještě nikdy nerecenzované herny Monaco na Čechově ulici). Evropa nikdy nebyla něco extra v kvalitě piva, ale její výborná poloha u nádrů a skvělý, metalem nabitý jukebox spolu s otvíračkou de facto nonstop dal i zde vzniknout spoustě nezapomenutelných zážitků. Kuriozitka na závěr – mezi tehdejším a současným stavem se zde někdo bláhově pokusil provozovat cukrárnu/kavárnu, což však vydrželo jen pár měsíců. Z mých „předpivních let“ si pak vzpomínám na to, že se tento podnik jmenoval oficiálně Restaurace Magic (nebo méně oficiálně U kouzelníka) a patřil k nejlepším restauracím v Přerově. Jak ten osud dokáže být proměnlivý a sviňský.

Mexická Hranice n. M.
Stejně jako hranická Katowna, i tato hranická knajpa byla mnou za jednoho parného léta navštívena pouze jednou. Bylo to sídliště a semeniště hranických hynátors, tedy dredatých a všemožným železem propíchaných lidí s mnoha psy, kteří dokázali (lidi, ne ti psi) dělat v Mexické pořádný bordel. Měli zde sice na čepu v té době pitelné Svijany a dále i dobrou Poličku plus prostředí bylo zajímavou kombinací dřeva a kamene (něco jako gotičtější podoba bystřické nádražky), ale že by bylo nutné uzavření této morbidní putyky litovat? To si nemyslím. V hlavě mi utkvěla smrdutá močicí zeď nebo také to, že po příchodu hynátors na malebnou zahrádku pod velkou pergolou přestala již být zahrádka malebná a obsluha najednou přestala chodit rovněž.

Na špici Přerov
Tato knajpa ani tak zcela nezanikla, jako spíš prošla totální přestavbou, výměnou nábytku, zatmavením skel a stala se pod názvem Novagame zejména hernou, kam ale stále fotři jdoucí ze Strojíren, ČMŽP či Moditu sednou na pár kusů – ještě k tomu, když z Evropy je herna daleko víc než tato Novagame. Stará „špica“ se nikdy nemohla pyšnit mnoha plusy, kromě jedné z nejhezčích servírek té doby v celém Přerově, která, co je mi známo, pak zamířila na Koloseum (ul. Želatovská v objektu Albertu) a pak neznámo kam. Bylo zde ale vždy „poctivé“ pivo dle přímé úměry „čím větší pajzl, tím lepší trubky“, což tak nějak platí skoro vždy. K tomu je třeba připomenout legendární hlášku jistého pana B., který poté, co jsme sem v pondělí asi před 10 lety dorazili z festivalu ve Vizovicích, na otázku servírky „dáte si polévku?“ reagoval hbitě slovy „možná ve čtvrtek“.

Na Jižní Přerov
Zde je situace asi nejméně korespondující se zavřením či znovuotevřením nějaké knajpy, ale zmínit tento podnik musím již jen proto, že dlouho představoval naději, že se v Přerově bude vařit (po Parníku) další zajímavé pivo. Leč nestalo se tak, a kromě několika zajímavých ležáků pivovar vařil i nepitelné svrchňáky, až po několika kritických ohlasech raději svou činnost ukončil a podnik Na Jižní zase nabízí jen Zubr, jako to dělal už mnoho let před tím.