Jak Jura objevil výhody bezhotovostní platby

Útrobami bystřické hospody Sokolovna se vznášel cigaretový kouř. Za okny panoval sychravý podzim a chlad se vkrádal i do duší chlapů sedících uvnitř. Smutně seděli nad svými pivy a nikomu nebylo příliš do řeči. Nebyla za tím jedna konkrétní příčina, šlo spíš o jakýsi kolektivně sdílený pocit smutku. Na náladě místnímu osazenstvu nepřidávala ani skutečnost, že již několik dní kvůli pokažené anténě nefungovala televize.

Jediným, kdo pochmurnou atmosféru v hospodě narušoval, byl Jura. Hýřil skvělou náladou a snažil se rozveselit i své společníky. Říkal své oblíbené vtipy. Dělil se o humorné zážitky, jichž v poslední době zažil nespočet. Nic však nezabíralo. Jeho spolupiči seděli nadále jako zařezaní.

Tady pomůže už jen alkohol v tvrdé podobě, napadlo Juru v náhlém prozření. Objednal tedy pro chlapy u svého i vedlejšího stolu rundu černých šviháků, jak se tehdy přezdívalo fernetu, a po pěti minutách učinil to samé. A vida, tváře chlapů se pomalinku začínaly rozjasňovat! Jura povzbuzen svým úspěchem objednal další kolo a v hospodě začínalo být pořádně veselo. Jura zanotoval svojí oblíbenou lidovku „Strážnická kasárna" a ostatní se přidávali či alespoň pobrukovali do rytmu. Chmury a splín byly definitivně zahnány mimo zdi hospůdky.

V bujarém veselí uplynul celý večer i kus noci až do zavíračky. Pak nastala doba placení, která Jurovi přinesla nemilé zjištění. Jeho aktuální hotovost totiž zdaleka nedostačovala k uhrazení účtu, na němž se skvěl dlouhý plotek z čárek za objednané fernety. Jura zaplatil vším, co měl, ale i tak zůstal dlužen několik stovek. Hospodský byl neoblomný. Buď Jura dluh ihned vyrovná, nebo mu bude zabaveno jeho milované kolo, na kterém si urychloval cestu do hospody a na zpáteční cestě mu sloužilo coby stabilizátor chůze. Jura neměl na vybranou. Kolo bylo vedle piva jeho nejvěrnějším životním společníkem a on jej nehodlal zanechat ve spárech hospodského. Musel tedy rychle jednat. Od svých spolupičů si půjčit nemohl, ti už byli všichni na cestě domů. Hospodský mu sdělil, že bude ještě půl hodiny uklízet lokál a stejnou dobu má Jura na to, aby někde dlužnou částku sehnal a přinesl mu ji.

Jura se vykodrcal z hospody a usilovně přemýšlel. Jít domů nemělo valného smyslu. Tam bylo k nalezení stejné množství peněz jako v jeho prázdných kapsách. Smutně bloumal bystřickými ulicemi. Vtom jeho zrak zabloudil na střechu domu, kolem něhož procházel. V měsíčním svitu se tam třpytila majestátní anténa, připomínající svým vzhledem parohy jelena dvanácteráka. Juru osvítil duch svatý. Vzpomněl si na nefungující anténu v hospodě a začal konat. Stylem spíše trpělivým než ladným překonal plot a chvíli nervózně čekal, zda se odněkud nepřiřítí pes. Když se tak nestalo, pokračoval ve své misi. Anténa byla dosti vysoko, avšak naštěstí koutkem oka Jura zahlédl žebřík opřený o zeď přilehlé garáže. Použil jej a za chvíli se již opatrně sunul směrem vzhůru. Anténa byla kousek od kraje střechy. S notnou dávkou štěstí, které opilcům odjakživa přeje, se mu záhadným způsobem podařilo anténu ze střechy oddělat. Teď ale nastal úkol ze všech nejtěžší – dostat se i s anténou bez úhony na zem. Našlapoval opatrně po jednotlivých příčlích žebříku jako baleťák a nakonec se mu to podařilo. Žebřík nechal svému osudu a pelášil i s anténou k plotu. Tam mu již podruhé v krátké době přálo štěstí a i přes plot se s  anténou bez větších problémů dostal. S pocitem, jaký mívají čerství olympijští vítězové, si to zamířil nejkratší cestou k Sokolovně. Užaslý hospodský nejdříve udiveně zíral na Jurou přinesený artefakt, pak si ale uvědomil, že má ušetřenou práci a nemusí se trmácet po obchodech a shánět novou anténu k televizi, když mu tu teď jedna nečekaně přistála na stole. A tak nakonec k Jurově velké radosti tuto formu splacení dluhu bez řečí přijal.

Tak Jura objevil výhody bezhotovostní platby a zároveň se hrdinsky zasloužil o to, že už od příštího dne prostorami bystřické Sokolovny opět vesele vyhrávala televize.

Ze Šišmy sepsal a elektronickým holubem zaslal Kuzmič