Prodaná švestka

Konec léta bývá každoročně spojen s obrázkem pod švestkovými stromy plazících se jedinců, toužících všechny švestky spadené posbírati a slivovici dobrou sobě vypáliti. Je to období radostné, kdy švestkový kvas v bečkách kvasí a oči chlapů jiskří v předtuše věcí budoucích. Vždyť pravá slivovice jest vskutku nápojem královským, jenž má tu moc polahoditi jazyku a povznésti mysl směrem do oblak. Není divu, že švestkový strom jest tedy majetkem velmi ceněným a nejedna duše touží aspoň jeden takový vlastniti. Tento příběh vypráví o tom, kterak Jura Zela tého touhy zneužil, svého druha v jeho neštěstí oklamati neváhal a sám ku prospěchu svému velký podvod zosnoval.

Psal se konec srpna roku 2003. Do bystřického podhůří se pomalu připlížilo babí léto a nechalo za sebou vzpomínku na letní horka. V bystřické hospodě zvané Sokolovna sedělo toho večera několik chlapů, kteří nad svými sklenicemi probírali vše možné a spokojeně přitom kouřili své cigarety. Byl mezi nimi i Jura Zela, místní pábitel. Se svými spolualkoholiky do sebe lil jedno pivo za druhým a čekal na to, až se zábava toho večera pořádně rozjede. Dlouho jen tak seděl, vášnivě tahal kouř ze Startky, kterou držel mezi svými žlutými prsty a neříkal nic. Za chvíli však pocítil, že se ho začíná zmocňovat nuda a rozhodl se tedy zapojit do hovoru s okolosedícími.

Na programu večera bylo velmi aktuální téma - úroda švestek, kvalita kvasu a vůbec vše, co je s výrobou slivovice spojeno. Vyjádření přítomných vyzněla převážně v pozitivním duchu, jen vedle Jury sedící Franta vypadal poněkud zkroušeně. Bylo na něm vidět, že jej něco trápí, i když se všemožně snažil dělat, že se baví stejně dobře jako ostatní. Nakonec to přece jen nevydržel a se svým trápením se svěřil svému kamarádovi Jurovi. Tak se Jura dozvěděl o celé šíři tragédie. Franta musel toho léta na své zahradě vykopat a zlikvidovat všech svých pět švestkových stromů, neboť mu je napadla nějaká ošklivá a zlá choroba. Tak tedy Franta přišel o své miláčky a měl teď dle svých slov na zahradě jen tři řádky mrkve, ve sklepě tři prázdné demižony a doma škaredou ženu, naštěstí jen jednu.

Jakmile Jura vyslechl tento dojemný příběh, zamáčkl slzu v oku a šel se vychcat. Když se vrátil, pozoroval Frantu, kterak do sebe celý nešťastný klopí jednu velkou vodku za druhou. I zželelo se mu jeho přítele a velkoryse mu nabídl, že mu prodá alespoň jeden švestkový strom ze svého vlastnictví. Překvapený a štastný Franta nabídku s nadšením přijal. Jednalo se sice jenom o jeden strom, i to ale s sebou neslo naději na pár litříčků slivovice. Během chvilky vyjednávání byla úspěšně dohodnuta cena za provedení této obchodní transakce. Jura Zela si svého stromu cenil za tři velké rumy, což druhá strana akceptovala bez výhrad. Obchod byl tedy uzavřen ke spokojenosti obou stran. Poté Jura kupci vysvětlil, kde se onen strom nachází, vypil tři rumy a spokojeně odešel domů.

Franta nemohl té noci ani dospat, jak se na svůj nový strom těšil. Za ranního kuropění vstal co nejtišeji z postele, aby nevzbudil vedle spící šeredu, oblékl na sebe své luzné hadry, na boty nazul letité gumáky a vydal se směrem k cíli. Strom našel bez větších problémů, rostl jen pár desítek metrů od barabizny, která sloužila Jurovi Zelovi coby příbytek. Franta s rozkoší hleděl na svůj nový strom. Už na první pohled se mu velmi líbil, kmen vypadal zdravě, koruna byla hezky košatá a prohýbala se pod bohatou úrodou švestek. Franta tedy neváhal a rychle běžel domů, nachystal bečku, pobral košíky a rychle se vydal zpět sbírat. Jakmile posbíral všechny švestky ze země, řekl si, že by mohl ještě zkusit zatřepat stromem, aby švestky chystající se spadnout, mohly tak učiniti.

Krátce poté, co se vysoukal na strom, ozval se nedaleko od něj hysterický řev. Vylekaný Franta se podíval tím směrem a spatřil lehce korpulentní postarší ženu, kterak se řítí směrem ke stromu. Jakmile se dostala ke stromu, začala nebohého Frantu zahrnovat pikantními nadávkami. Franta byl zmaten. Ladným skokem šelmy seskočil ze stromu a začal se s babiznou přít. Babizně lezly oči z důlků a její hlas začal nebezpečně nabývat na výšce. Po chvíli Franta pochopil, že se mu baba snaží sdělit, že strom patří jí. I dopálila její smělost Frantu do běla. Začal na ní řvát se stejnou vehemencí jako ona na něj. Když se baba dozvěděla, že strom Franta koupil v hospodě od Jury Zely za tři rumy, zmocnil se jí ještě větší vztek a začala se nahlas o Jurovi Zelovi nehezky vyjadřovat.

Celá záležitost pak pro Frantu dopadla neslavně. Vyšlo totiž najevo, že strom opravdu patří babě a Jura jen využil skutečnosti, že se strom nachází blízko jeho barabizny a mohl tak svého přítele sprostě oklamati. Franta byl tedy opět bez švestek. Když pak následujícího večera potkal v hospodě Juru, začal mu nadávati do podvodníků. Jura se však bránil, že celou věc od začátku bral jako legraci a netušil, že to jeho přítel vezme tak vážně. Není snad třeba ani dodávat, že ty tři velké rumy už Jura Frantovi nikdy zpátky nezaplatil.

Ze Šišmy sepsal a elektronickým holubem zaslal Kuzmič