Bubenčská nádražka
Nádraží Praha-Bubeneč
Goethova 4
160 00 Praha 6

Recenze z předchozích let:
---

Mapa

---

Úvodní slovo

Bylo by jistě mediálně usměvavější, kdybych napsal, že mě na candrbál do bubenečské nádražky pozvali lidé z okolí webu Vágus.cz, nicméně to by byla pravda asi jen z poloviny. Naštěstí je Čiva i do značné míry recenzent investigativní, což v překladu znamená, že se sem tak trochu pozval sám. Buď jak buď, všeci jsme se tady jednoho večera sešli a (zřejmě) všeci zase odešli.

---

Kvalita piva

Oba druhy piv zde pořídíte za (na Prahu) lidovou cenu 25 českých. Vůbec je to tady takový vesnický, ale o tom ještě později. Prvním pivkem je Staráč 10°, což jsem bleskově odmítl, druhým je Podkováň 11° z produkce pivovaru Dolní Cetno u Mladé Boleslavi. Toto pivko jsem nasával poprvé v životě a musím podotknout, že mě zaujal jeho příjemný říz a střední hořkost, jistě také až ledová teplota a pěna podobná pivkům ze zubrácké produkce, tudíž kvalitní, jen kvůli té teplotě docela rychle mizející.

3.75

---

Kvalita jídla

Inu, uzřel jsem cosi jako velmi kvalitně uleželý nakládaný hermelín, nicméně toho večera bylo jídlo až v suterénu seznamu priorit.

x.xx

---

Kvalita obsluhy

První objednávku provedl jsem u mladé, alternativně vyhlížející slečny (kterých tu mimochodem bylo na metr čtvereční nezvykle (?) mnoho), tato slečna mi však oznámila, že jelikož nás bude v hospodě za chvíli hafo, pro další piva si mám chodit k výčepu, což mě lehce rozesmutnilo. Alespoň že souhlasila se založením lístku na jméno a já tak nemusel cálovat každej škopek separátně. Další piva již vytáčela paní provozní, které to šlo od ruky hezky. Nicméně myslím si, že neměřila stejným metrem, jelikož někomu pivo donesla, někdo musel po svých, což se ale dalo skousnout.

3.50

---

Kvalita prostředí

Po příchodu do knajpy je hned po pravé ruce výčepní pult jako ze starých dobrých časů, vlevo v rohu cosi jako stůl pro starší štamgasty. Následuje průchod do hlavní místnosti, kde je cca 7 stolů po 4 stoličkách, v případě potřeby libovolně kombinovatelných. Na stěnách pod stropem se táhnou roztodivné trubky, což je zřejmě jakási dejvicko-bubenečská manýra – podobné trubky lze spatřit i v dejvické Sokolovně i nádražce. Interiér dále zdobí nápisy typu „malování zakázáno“, nějaké ty Staropramenovy dekorace nebo štamgast, který byl doslova „na hadry“. Minus spatřuji v hajzlech „na dvorku“, což může činit problémy zejména slečnám a paním.

4.00

---

Klientela

Samí mladí, perspektivní a alkoholu naklonění lidé, vepředu pár starších štamgastů, u vedlejšího stolu pro zpestření jeden spáč, což je v Praze, jak prohlásila jedna jistě velmi sečtělá slečna, jev velmi nevídaný. Čiva se sice ne vždy zvládal pružně orientovat v diskutované problematice, nicméně alespoň si zkusil, jaké to je „vpašovat“ se do ouplně cizího prostředí.

3.75

---

CELKOVÉ HODNOCENÍ

Překvapivě řízné, ale možná až příliš vychlazené pivko, příjemná obsluha i klientela a „čtyřkově“ až „pětkově“ ošoupané prostředí navozující odpočinkový, až vesnický dojem. Kdyby mě nějakej vidlák požádal, ať mu poradím hospodu, pošlu ho právě sem.

3.75

---

Prognóza

O budoucnost nádražky se docela bojím, jelikož vlaky zde již skoro půl roku nezastavují, a tak by mohl mít se zdejším objektem nějaký nekalý záměr třeba odněkud se náhle vynořivší developer. Snad se tak nestane, nicméně s návštěvou raději neotálejte!

---